O nás

email :  ostravafoto@seznam.cz

Základy tohoto webu vznikly v roce 2005, kdy se v Chemičce v Ostravě-Hrušově natáčel film Sametoví vrazi. Při této příležitosti mne zaujal tento areál, pak následně došlo k pořízení fotografií tohoto objektu, který dnes již bohužel neexistuje.

Jak se fotí industriál

Industriální fotograf má práci o poznání složitější než jeho kolegové, kteří fotografují třeba v ateliéru.

Industriální fotografie, lze sice pořídit i v muzeích, v Ostravě například Důl Michal, Hlubina-areál Dolních Vítkovic, areál Landek…, ale ani tam se nedostanete všude, kam byste chtěli. A s průvodcem, který vás neustále popohání, to není to pravé ořechové.

A tak, i když se vám to příčí, nezbývá než se vydat i do míst, kde to není zcela legální. Největšími překážkami industriálního fotografa se pak stávají vrátní, hlídači, jejich psi a jiní rušiví elementi. Při fotografování není také na škodu se dívat nejenom na to, co by se dalo vyfotografovat, ale i na to, na co a kam šlapete. Neboť na starých šachtách je spousta kanálů, schovaných třeba v trávě, které bývají i 2m hluboké a často se pohybujete ve větších výškách než je zdrávo.

Ale abych zas nepřeháněl, tak musím uznat, že to v praxi nebylo zas tak strašné. Během fotografování asi 14 šachet  jsme se setkali jen s několika lidmi, kteří nás rušili při práci.

Jednoho krásného podzimního dne jsme se vydali fotografovat jedno zajímavé průmyslové místo v Ostravě, které mělo již brzy zmizet  z mapy Ostravy. Tento vysněný objekt jsme dost dlouho hledali, i když jsme věděli, kde se přibližně nachází. Když jsme konečně dorazili k tomuto místu, stačilo jen projít vrátnicí, která byla krásně široká, vypadala zcelá opuštěná a nebylo ani nikde vidět kotec na psa, které se bohužel na takovýchto místech často nacházejí, prostě pro industrialního fotografa ideální stav.

Najednou však před námi stála jakási paní, ne nebyla to babička z pohádky, která nám chtěla ukázat cestu, ale místní vrátná, která na nás zostra vybafla: „Co tu chcete?“ Když jsme se trochu vzpamatovali, sdělili jsme jí, že jdeme jenom fotografovat.

„Tam nikdo nesmí a fotit se tady nic nebude…“, prohlásila kategoricky a nám bylo hned jasné, že tady nám pšenka nepokvete. Navíc jsme pochopili, proč tam není žádný pes, ta paní ho jednoduše nepotřebovala.

Nejmladší člen naší fotovýpravy se nechtěl jen tak lechce vzdát a  začal prozkoumávat plot kolem vysněného objektu, paní však vyhlásila stav nejvyšší pohotovosti a tak jsme bohužel museli vyklidit bojiště.

Na některé šachty, kde sídlí různé firmy, se dá dojet i autem, ale tady by zřejmě neprojel ani tank.

Vrátní na ostatních šachtách už naštěstí nebyli takoví drsňáci, takže se dalo s nějakou výmluvou kolem nich projít.

Dokonce se nám jednou stalo, že jsme přijeli k jedné šachtě, kde byla nejenom závora, ale i zamčená brána a nedaleko kotec se psem, který ihned začal štěkat, takže to vypadalo, že tady se zřejmě industriál fotit nebude, ale opak byl pravdou. Pán, který to tam hlídal, nás nejenom pustil dovnitř, ale i odemkl zamčené dveře do strojovny, kompresorovny a jámové budovy výdušné jámy a když říkal, že je s těžní věže nádherný výhled, nebyl dokonce problém vyšplhat nahoru a pořídit několik fotografií.

Na starých šachtách většinou mají pronajaté prostory různé firmy. Po projití vrátnicí, když fotografujete, tak se o vás tito lidé většinou nezajímají. Avšak i mezi nima se bohužel najdou vyjímky, takže se třeba stane, že i když dotyčný vidí, že si potřebujete něco rychle vyfotit, abyste stihli si nafotit ještě další šachtu, tak vás bude vyrušovat s dotazem „Co tady děláte?“.

Další zaměstnanec na jedné staré šachtě, která pamatuje Rakousko-Uhersko, se nečekaně přiblížil k trafostanici, kde jsme zrovna fotografovali. Když jsme se rychle schovali za nejbližší roh, tak se postavil asi 3m od nás a netušil, že kousek od něj je někdo schovaný a že tím, že se musíme schovávat za rohem, aby nás neviděl, nás zdržuje od fotografování.

Také se nám podařilo objevit strojovnu, kde jsou zbytky parního těžního stroje. Co víc si muže industriální fotograf přát, avšak po překonání plotu je třeba vyjít nahoru do strojovny po schodech, asi do výše 3 pater, které mají, tak jako strojovna, přes 100 let. Takže občas někde chybí zábradlí a na některých schodech, i když našlapujete velice opatrně, je jejich stáří docela  znát. Takže čekáte, kdy něco povolí. Je to pak docela dobrý pocit, když toto místo konečně opouštíte a takovýchto fotografie si i více považujete.

Při pořizování industriálních fotografií také zjistíte, že mnohé staré ostravské šachty se staly oblíbeným útočištěm bezdomovců.

Při fotografování jsme si mysleli, že ze zvířat nás může vyrušit jenom pes nějakého strážného. Když jsme však vstoupili do šera jámové budovy jedné staré šachty a rozhlíželi se, co by se dalo vyfotit, tak přímo proti nám náhle a nečekaně vyrazila sova, kterou jsme nechtěně vyrušili.